1. HISTORIE INICIACE SETKÁNÍ
a) Znemožňování alternativního stravování
V roce 1993 byl vyhláškou MŠMT ČR č. 48/1993 Sb. vymezen spotřební koš pro lakto-ovo-vegetariánské stravování dětí v mateřských školách a pravidla pro zavedení tohoto způsobu stravování všech takto stravovaných děti. Od vydání vyhlášky došlo v ČR mnohokrát (1995 Frýdek Místek, 1998 Brno, 1999 Jilemnice – Hrabačov) ke znemožňování zavedení a uplatnění tohoto způsobu stravování z důvodů nevhodně stanovených doporučených dávek živin a spotřebního koše ve výše uvedené vyhlášce. Na podzim 1998 došlo v Brně k nejzávažnějšímu incidentu - postihu ředitelky mateřské školy Městskou hygienickou stanicí za nedodržování doporučených dávek živin a spotřebního koše. MHS zahájila správní řízení k nápravě porušování zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (viz www.alternativa.cz).
Podobná situace je v současné době v MŠ Hrabačov v Jilemnici, kde dokonce hrozí zrušení této MŠ se strany obecního úřadu.
b) Založení ČSVV
Tyto skutečnosti vedly k petiční podpoře aktivit ke změně doporučených dávek živin a spotřebního koše pro alternativní stravování dětí ve školství. Petici podepsalo 1370 signatářů. Dne 2. 4. 1999 byla založena Česká společnost pro výživu a vegetariánství a její Odborná skupina pro nutrici (dále jen OSpN).
c) Žádosti ČSVV řediteli SZÚ
ČSVV se obrátila dopisem ze dne 24. 6. 1999 na ředitele SZÚ Doc. MUDr. Jaroslava Kříže se žádostí o schválení návrhu doporučených dávek živin a o hodnocení vegetariánství. Dále pak dopisem ze dne 25. 10. 1999 požádala o uspořádání konference k hodnocení vegetariánství a k návrhu doporučených dávek živin pro alternativní stravování dětí ve věku od 3 do 6 roků.
2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA ČSVV K DISKUSI
a) Monitorování alternativního stravování v ČR
Čeští nutricionisté se na svých pracovištích setkávají převážně s vegetariány (nebo jinak alternativně se stravujícími), kteří si svým nutričním chováním sami poškodili zdraví, obvykle pro nedostatek správných informací (což je ovšem zcela běžné a významnější u konvenčně se stravujících). Alternativní stravování je pak chybně hodnoceno jako problematické, neboť chybí srovnání se všemi alternativně se stravujícími, tedy i se zcela zdravými, kterých je naprostá většina. Česká společnost pro výživu a vegetariánství pak logicky z uvedených faktů vyvozuje nezbytnou potřebu zvýšení informovanosti obou stran, tedy strávníků i odborníků, aby bylo možno předejít zdravotnímu poškození nevhodnou výživou. Záměrem ČSVV je konstruktivní a seriózní jednání podložené posledními výsledky světového výzkumu v oboru zdravé výživy a vývojových trendů nutričních dávek, vedené v přátelské atmosféře, bez emocí a předsudků. Jsme totiž přesvědčeni o kontinuálním vývoji vědy, o stálém doplňování a překonávání vědeckých poznatků, takže reflexi těchto změn do praktického života považujeme za nanejvýš potřebnou.
b) Závěry odborníků na výživu z ČR k alternativnímu stravování
Z českého prostředí se OSpN ČSVV ztotožňuje se závěry Nutriční jednoty ČSSR, která vydala v roce 1989 svoje „Prohlášení“, které bylo historicky prvním sjednocením názorů odborníků representujících na jedné straně konvenční způsob stravování a státem uznaná doporučení a na druhé straně representujících alternativní stravování. Odborníky Institutu hygieny a epidemiologie Praha zastupoval vedoucí Centra hygieny výživy MUDr. Bohumil Turek, CSc., v té době také hlavní odborník ministerstva zdravotnictví ČR pro obor hygieny výživy a předmětů běžného užívání. K prohlášení se v tomto roce připojili i MUDr.Stanislav Hejda, DrSc., RNDr. Kateřina Ošancová, CSc. a prof. MUDr. Augustin Wolf, DrSc. Alternativní způsob stravování reprezentovala odborná skupina (v té době největší organizace v ČR takto zaměřená) ČZS SZO Přátelé přírodní výživy Praha, zastoupená jejím jednatelem, RNDr. Pavlem Beranem (viz příloha č. 1).
c) Závěry odborníků na výživu ze zahraničí k alternativnímu stravování
Odborná skupina pro nutrici ČSVV souhlasí se Stanoviskem americké dietetické asociace (ADA) k vegetariánství a považuje stanovisko za stěžejní materiál pro odbornou diskusi o vegetariánství v ČR (viz příloha č. 2).Vzhledem k absenci studií zdravotního stavu vegetariánů v České republice, považujeme za důležitou součást teoretických východisek přehled populačních studií ze zahraničí (viz příloha č. 3).